čtvrtek 29. prosince 2016

Zhoubný kmen


Sérii Zhoubný kmen jsem koupila v Levných knihách. Zaujalo mě hlavně jméno jednoho z autorů G. del Toro, který natočil třeba Faunův labyrint nebo Prince bez království. Anotace slibovala upíří příběh ve kterém příšery  nebudou úplně plyšové, jak bývá v poslední době zvykem, tak jsem neodolala a koupila první díl.

Byli tu vždy. Upíři. V ústraní a temnotě. Čekali. Teď přišel jejich čas. Během týdne dostanou Manhattan. Za měsíc celou zemi. Za dva měsíce – celý svět. Boeing 777 přiletí na letiště JFK v New Yorku a v pořádku roluje k terminálu, když tu se najednou letadlo zastaví a systémy přestanou reagovat. Všechny rolety v okénkách jsou zatažené, nikde žádné světlo, komunikační kanály utichly. Pozemní personál tápe ve zmatku, než konečně povolá na pomoc tým pro vyšetřování biologických hrozeb. Na palubu letadla vstupuje Dr. Efraim Goodweather, šéf týmu, a z toho, co tam najde, mu ztuhne krev v žilách. Co se děje, naopak dobře chápe Abraham Setrakian, starý pán, který přežil holocaust, pak se stal vídeňským profesorem a nakonec zastavárníkem ve Španělském Harlemu. Ví, že v tuto chvíli začíná válka… Rozhoří se monumentální bitva s vampýřím virem, který zamořuje ulice New Yorku. Doktor Goodweather, ke kterému se přidá Setrakian a pestrá hrstka bojovníků, se musí pokusit nákazu zastavit a zachránit město, v němž žijí i jeho manželka a syn.

Už první stránky mě vtáhly do děje, první kniha je členěna na krátké kapitoly, které se věnují spoustě postav, některé jsou důležité pro další děj ale je tu i spousta  epizodních rolí.  První knížka tím získala spíš charakter filmu s rychlým střihem. Celý příběh je poměrně uvěřitelný, kdyby se něco takového mohlo stát, tak takhle nějak by to vážně mohlo probíhat. (Čtenáři co mají v oblibě konspirace by tohle mohli obvzlášť ocenit;)). 

Vypořádat se s první knížkou mi trvalo pár večerů, partnera taky zaujala, tak jsme si pořídili i další dvě pokračování. Rozhodně to nebyla chyba.  

Zlouni jsou tu opravdu zlí, klaďasové ne úplně dokonalí a děj rychle odsýpá. Milým bonusem je, že třetí díl sérii opravdu uzavře a není třeba čekat nekonečně dlouho na další knihu.

V současnoti existuje i seriál a tak se neubráním srovnání. Nejsem odpůrce filmových zpracování, ale v tomto  příběhu rozhodně dopoučuju, nejprve si  přečíst předlohu. Seriál je totiž už zezačátku mnohem popisnější než kniha a spoustu detailů ukrazuje příliš brzy. Knížka je v tomhle ohledu mnohem napínavější a temnější. 
 
Seriálové zrpacování je taky o něco brutálnější a víc se věnuje i romantice  a emocím, přibývají i další neepizodní postavy, které v knížkách vůbec nebyly. Proč  začalo dávat smysl u třetí řady, kdy začalo být jasné, že seriál se natáhne na čtyři řady místo tří a prázdný prostor je potřeba něčím vyplnit



V následujích řádcích nebudu schopná se vyvarovat spoilerů na seriál i další díly trilogie, takže pokud máte rádi překvapení, radši přestaňte číst tenhle článek a běžte si sehnat knihu.:) 

V seriálu se taky vyskytuje "polidšťování" záporáků z řad lidí. I ten největší strůjce zla Palmer tak v sobě nachází díky lásce nějaké stopy lidskosti, aby se objevili noví zlouni. Byla jsem schopná chápat knižního Palmera, který je naštvaný na osud i celý svět  a tak se zapojí do monstrózního plánu, který mu má přinést něco lepšího. Ale nerozuměla jsem některým dalším lidským poskokům a vynálezcům architektům, vlastně zdravým úspěšným lidem,  kteří se objevují v seriálové podobě a Palmera postupně nahrazují. 

Co se mi líbilo na seriálu naopak hodně byla větší role T. Eichhosrta.

Druhá knížka se věnuje už převážně  jen hlavním postavám, kapitoly se prodlužují a začíná být jasné, že se světem jak ho hrdinové znali to začíná jít pořádně z kopce. 
Ukazuje se i podhoubí moci jiných upířích klanů. 

Třetí kniha pak popisuje svět po pádu, samotný konec světa je shrnut poměrně krátce ale o to úděrněji. Lidstvo se  přizpůsobuje novému stavu a ukazuje se tu hodně analogií s dobou holocaustu. 

Na můj vkus se ve třetí knize vyskytovalo příliš mnoho mystiky. Občas jsem měla pocit, že autoři dovedli příběh někam odkud nemohli pokračovat dál k optimističtějšímu konci, a ze slepé uličky si proto pomohli  mytologií i bohem. Byl to pro mě dost nečekaný obrat, protože velká část předchozích knih směřovala spíš k tomu,že hrozba je přes všechny báje a pověsti o upírech nějak vědecky vysvětlitelná. 

I přes to si ale velkou část zla zvládnou tvořit upíři a lidé sami, bez zásahů vyšší moci, a atmosféra beznaděje by se dala krájet. A ani kladní hrdinové nejsou povětšinou stejní jako na začátku.


Když to nějak shrnu, tak musím říct, že celou sérii považuju za nadprůměrnou upířinu ve které postavy prodělávají vývoj (některé opravdu  bolestný). A autoři se  nebojí tnout ani  do citlivých témat a nejrůznějších tabu (dlouho se mi nestalo abych nenáviděla děstkou postavu). Celá trilogie asi nepředstavuje žádný zásadní převrat v žánru, ale po všech těch romantických a světélkujících upírech se kterými se jde domluvit, to byla vážně zábavná  a dobře napsaná změna.

úterý 27. prosince 2016

Jedlička

Náš stromek je pochopitelně ten nejkrásnější za všech a jeho vybírání je složitý a zodpovědný proces. Existuje několik podmínek, které se prostě musí dodržet. 

1. Bude to jedlička. Jedlička totiž dlouho vydrží, není pichlavá a je huňatá (kočkám se na ní špatně leze;).  Na téhle podmínce se shodneme.

2. Nesmí být obří (podmínka mého partnera). Ideální stromek vyhovující této podmínce by měl mít max metr dvacet. 

3. Stomek by měl mít co nejikoničtější tvar (tahle podmínka je moje)

Ze všech tří stromků, co jsme zatím měli vyhovoval našemu vskusu  nejvíc ten první, který měl dvě špičky (jedna byla vážně nenápadná) a byl příliš malý a huňatý na to aby ho někdo chtěl. 
Zvláštní  hororovou kapitolou bylo shánění stojánku 23.prosince byly k dostání už jen předražené plastové obří hrůzy v OBI a Bauhausu a pak  jeden dřevěný u stánku pod Kotvou. Stál sice mnohem víc než by stál běžně, ale po maratonu Černý most - Pankrác - Letná- spousta dalších náhodných stánků po cestě, mi už cena byla poměrně jedno a moje požadavky se scvrkly na "ať  není z plastu". Tenhle navíc vypadal pěkně a jeho cenu přece nemusím nikomu říkat. Koupila  jsem ho a utěšovala  se u toho myšlenkou, že tuhle věc už snad  nikdy kupovat nebudu (uff). Po třech letech můžu říct, že stojan drží, vypadá pořád dobře a jeho běžná cena je lidská, takže ho s klidným srdcem můžu doporučit ke koupi ;).

Naše stromečky  prý vypadají poněkud chudě, my si to nemyslíme. Máme rádi, když je vidět hodně zelené a každý rok můžeme nějakou tu ozdobu přidat. 

K  prvním společným  svátkům jsem koupila  dva skleněné  ptáčky české výroby a několik baněk. Vánoční řetěz jsme pořídili v IKEA. 


Něco jsem poskládala z papíru (jedna šustivá vločka pro stromeček, jedna pro kočky). A pak jsem ulovila hromádku bílých a krémových kouliček z obchodu, kde prodávali dva kusy za desetikorunu. Na tom samém místě měli i třpytivé samolepky s veverkami a soby, které jsme nalepili na některé kuličky.  


V květinářství kde jsem kupovala základ na věnec zase měli malá látková andělská křídla po pětikoruně, která s pomocí chemoprenu dala vzniknout zlatonce.  
Trochu mravenčí prací byly baňky s tlapkama. Doma mám raznici na papír ve tvaru tlapky, koupila jsem ji na ebay asi za třicet korun. A už jsem ji předtím jednou úspěšně použila jako šablonku pro pomalování textilu, kdy jsem do cenovkových samolepek vyrazila tlapky, nalepila je na látku, překryla barvou a po uschnutí odlepila. Nevýhodou tohodle postupu pro baňky bylo, že samolepky baňky poškozovaly, takže po pár pokusech došlo na piplavější ruční práci. Mnohem víc než lihová fixa se mi přitom osvědčila akrylová barva.
Další rok přibyla jedna starožitná ozdoba, kterou jsem dostala doma a spousta hvězdiček ze skleněných korálků.  A letos jsme si koupili českého skleněného medvídka. 

Za rok bych ráda sehnala nějakou tu kočičku, ale zatím se mi nepodařilo najít žádnou, která by nebyla obří, ošklivá nebo obojí. Zatím se ale kochám stromečkem letošním, který je zase ten nejkrásnější ze všech ;). 

neděle 25. prosince 2016

Šaty podle vlastního střihu - závěr

Navážu na příspěvek o černých šatech ve kterém jsem slíbila nahrát pár fotek šatů vcelku. Nikdo mě v nich sice zatím nevyfotil, ale  Ježíšek mi nadělil krejčovskou pannu na kterou jsem šaty oblékla.  (Kdyby se vám zdálo, že by potřebovaly vyžehlit, tak máte pravdu. Radost z oblékání panny byla příliš velká na to abych se nechala zdržovat detaily;)). 



středa 14. prosince 2016

Vánoční Drážďany

Minulý víkend jsme se vypravili do Drážďan podívat se na vánoční trhy. Od rodičů mého milého je to hodinová cesta, tak jsme se rozhodli využít pár hodin  z pátečního volna na výlet. 

Auto jsme zaparkovali přímo pod hlavním vánočním tržištěm v podzemním parkovišti Altmark, stačí pak  vylézt po schodech (nebo výtahem) a jste přímo v centru vánočního dění. Jedinou vadou na kráse u parkování bylo, že při odchodu nefungoval platební terminál parkovacího automatu a tak jsme museli najít bankomat :).  


Vyfotila jsem pár fotek půjčeným foťákem se kterým jsem vůbec neuměla zacházet, ale nakonec jsme se docela skamarádili. Celkem mě nadchlo, že se vešel do kapsy a dal se ovládat jednou rukou, jediné co mi na něm vážně chybělo pro pocit komfortu byl hledáček, focení s rukou nataženou před sebe považuju za dost rozechvělý podnik.  

Potkali jsme krtečkův stánek, asi dva nesmělé stánky nabízející trdelník (asi neznám žádného čecha co by to jedl;)) a neuvěřitelné množství česky mluvících turistů v ulicích.
Podobně jako v Praze i tady se vyskytoval betlém s ovečkami, ale přišel mi o něco uctivější k samotným ovečkám. Zvířata tady se nesmějí krmit a mají vzadu schovávačku kam si můžou zalézt, když jim lidi lezou na nervy. 



































Adventní Drážďany na výlet rozhodně doporučuju, nešetří se na nich zelenými větvemi ani milým pohádkovým kýčem a mají vážně dobrý svařák i jídlo. :) 

pátek 2. prosince 2016

Jeruzalém


Chrám Božího hrobu (Church of the Holy Sepulchre) je zatím asi nemystičtější místo, které jsem naštívila. Jestli se dostanete do Jeruzaléma rozhodně se do něj podívejte. Doporučuju si ale přivstat, brzo ráno tu najdete tajemno a uslyšíte útržky bohoslužeb v mnoha jazycích, které se nesou po rozlehlém komplexu,  odpoledne tu narazíte hlavně dlouhé zástupy návštěvníků.