Lodičky

Můj první pokus o tisk na látku linorytovým razítkem, který jsem podnikla už před nějakou dobou. Bylo to  docela jednoduché a s výsledekem , potištěným ubrusem, jsem byla docela spokojená ;).

K výrobě mi stačil kousek lina, rydlo na linoryt a řezák, tužka, lepidlo a barva na látku. 

Nejprve jsem si nakreslila na kousek lina tvar lodičky, který jsem  vyřízla pomocí rydla a nože. A aby to byl výsledek spíš razítkem, než linorytovou matricí, nalepila jsem výřez na několik vrstev slepeného lina, tak  vzniklo "držátko".

Pak už jsem jen tiskla lodičku za lodičkou, nechala barvu uschnout a zažehlila. Ubrus nám sloužil docela dlouho, než jsme si pořídili větší stůl, takže jeho budoucnost bude asi obnášet přešití na něco jiného. 

 

Maska pro kočku

Pár těhle kočičích masek jsem letos rozdala jako vánoční dárky. I proto tenhle návod píšu až teď. Ty co jsem vyrobila měly kočičí tvar, ale pochopitelně by se daly ušít i bez oušek. 

Materiál a nástroje, které jsem použila:
- odstřižky  nebo menší kusy látek a krajek
- zažehlovací vliselín
- šikmý proužek 
- gumičku nebo stužku na přichycení k hlavě
- papír a tužka
- jehla a nit
- špendlík nebo stehovka
- tužka a papír
- žehlička
- nůžky a malé nůžtičky nebo řezák na otvory pro oči
- šicí stroj (zrychlí práci, ale není nutný)

Nejprve jsem si vyrobila šablonu. Udělala jsemto víceméně od oka, změřila jsem, jak by měla být maska široká a vzdálenost mezi očima. Na přeložený papír nakreslila jednu polovinu. První pokus jsem vystřihla, zkusila si ho přiložit před zrcadlem na obličej a  upravila co bylo potřeba.  

Dalším krokem bylo vyztužení látky vliselínem. Vliselín se na rub látky přilepí pomocí žehličky. Abych nemusela mít strach, že si ho někdy omylem přilepím na žehličku, tak ho zažehluji přes vrstvu pečícího papíru. 

Na látku jsem si pak obkreslila šablonu.  Na vliselín jde kreslit i obyčejnou tužkou. Opatrně vystřihla. A pak vystřihla ještě jeden stejný díl z látky, kterou jsem už nepodžehlovala, protože maska má i rubuvou stranu;).  

Další věcí, kterou jsem podnikla bylo entlování okrajů, aby se netřepily. Ale upřímně myslím, že by se zrovna karnevalová maska mohla obejít i bez něj, protože ji asi nikdo nebude používat moc často a švy nejsou nijak namáhané. 

Oba kusy masky přiložené na sebe, je teď potřeba sešít a olemovat šikmým proužkem. Šikmý proužek se dá krásně tvarovat, takže stačí ho natahovat a ohýbat tak aby se přizpůsobil okraji masky. Jestli vážně netušíte jak na to, tak na youtube najdete spoustu videí,  anglicky se šikmý proužek "bias tape".  Brokáty i satény mi docela klouzaly, tak jsem tuhle část sešívala bílou stehovací nití a až potom šila na pevno. 

Poslední co pak zbývá je přišít stuhu nebo gumičku, aby maska držela na hlavě. A pochopitelně je možné ušít i masku na spaní, u ní se akorát nevystřihnou otvory pro oči a je lepší ji něčím vycpat, aby pěkně držela na obličeji. 

A na závěrtěch pár masek, co jsem vyfotila.

Zasněžená Praha

Gran Canaria

Na Gran Canarii jsme se vypravili na začátku října a bylo to skvělé. Letenky jde sehnat na pár kliknutí a když o nich popřemýšlíte trochu dopředu nebudou  drahé.  I ubytování na airbnb jsme našli snadno.

K pobytu jsme si vybrali město Las Palmas, které mělo podle mapy pláž, historické centrum a autobusové nádraží. Snažili jsme se vyhnout resortům a jihu ostrova a vybrat si normální město.  Las Palmas byla určitě dobrá volba.

Místo ubytování jsme vybrali poněkud náhodně a zároveň velmi šťastně poblíž pláže La Canteras. Turistické průvodce se touhle pláží často rády chlubí jako jednou z nejkrásnějších měststkých pláží na světě asi mají pravdu. 
Je dlouhá asi tři kilometry, opravdu čistá a docela zábavná. Je totiž ohraničená přírodním vlnolamem a když  při odlivu klesne voda, je tu klidná  hladina jako na  rybníce a podmínky ideální pro děti i šnorchlování (tolik ryb jsem nikdy předtím neviděla). Při největším přílivu tu zase můžou mít vlny i tři metry. Za sebe můžu říct, že když jsem tu  oceán viděla poprvé při úplňku, kdy jsou vlny nejvyšší měla jsem pocit, že tuhle dovolenou se asi nevykoupu. 

Brzo jsme si ustálili program, kdy jsme si šli ráno zaplavat nebo šnorchlovat, přes den pdnikli nějaký výlet, večer si zadováděli ve vlnách a pak se šli najíst a na procházku po pláži. 

Když už je řeč o jídle, tak nejlepší jídlo vůbec je zralé mango. A trhat opuncii (kaktusové ovoce) v přírodě je chyba. Opuncie které jsme předtím kupovali na trhu nebo v obchodě měli totiž vždycky odrhnuté malé, téměř neviditelné, jehličky se kterými pak při volném sběru  úplně nepočítáte.

Las Palmas má krásné malé historické jádro s ohromnou katedrálou Sv.Anny. A za návštěvu určitě stojí i Casa de Colón, kde pár let bydlel K. Columbus. Teď je tam muzeum zaměřené na historii ostrova a zámořské objevy a taky tam mají papoušky.

Příjemným pěším výletem byla procházka po pobřeží poloostova La Isleta. Došli jsme sem bez problémů pěšky v sandálech, s jednou lahví vody a i když jsme byli na dohled od města, krajina i oceán tu byly úplně jiné, divočejší.

Moc se nám líbila i botanická zahrada Jardin Canario, prý je největší ve Španělsku, má skvělé hodnocení na Trip Advisoru a vážně není jednoduché ji najít.
Zahrada se nachází v jednom menším městě, kde sice  kromě botanické zahrady, univerzitního kampusu a několika silnic není prakticky nic ale v neděli odpoledne byl vážně problém najít někoho , kdo by věděl jak do ní dojít. Asi to nevěděl ani pán z turistických informací, který nás odkázal na úplně špatnou zastávku a číslo autobusu.
Po hodince hledání jsem měla chuť jít mu po návratu do města říct, že jeho informace nebyla přesná, ale pak jsme zahradu našli a během procházky mě přešla i bojovná nálada. Doufám, že tam neposílá další lidi;). 

Botanická zahrada zabírá celé údolí, trochu smutné je, že jediná zastávka autobusu je na jejím horním konci. K dolnímu vchodu se dá buď dojet autem, nebo vyťapkat vážně ošklivou cestou na protější kopec k jiné zastávce. Vstupné je zadarmo a návštěvnost není nijak velká (po zážitku s hledáním se ani nedivím ;)).

Fikus

Údolí je členěné na různé oblasti jako palmy, kaktusy, dracény.. Viděli jsme tu i místní druh ještěrek, hodně ptactva nebo želvy. Obvzlášť pokojové rostliny naprosto nepokojových rozměrů jsou fascinující.

Dracena

Během dovolené jsme pak navštívili ještě jednu malou, zapadlou botanickou zahradu v městečku Agaete na severu ostrova. V té byly hlavně ovocné stromy (kde jinde by se nám podařilo sebrat si ze země spadlé mango?:). Celé Agaete je krásné a přívětivé k turistům, (Mají tu například ukazatele a chodníky). A dá se sem pohodlně dojet autobusem, i když řidič nám doporučoval sem nejezdit, protože turisti sem prý prostě nejezdí. 

mango

Z Agaete se dá pěšky dojít do Puerto de le Nieves (sem už turisti jezdí), celou cestu jsme šli po chodníku a a bylo to příjemně z kopce. Tato dvě městečka byla vůbec nejupravenější z těch, co jsme na Gran Canarii viděli. 

Nakonec zmíním ještě jedno místo, které mě zaujalo, Maspalomas. Samotné městečko za návštěvu spíš nestojí, pokud nevyhledáváte resorty neubytovávejte se tu. Nic jiného než hotely, bungalovy a turisty tady nenajdete. Ale mají tu i ohromné písečné duny a ty stojí za to, nikdy předtím jsem na písečné poušti nebyla, takže ty asi dva čtvereční kilometry písku v blízkosti moře, byly pro mě vážně zajímavé.

Maspalomas taky bylo jediné místo za celý pobyt, kde nám bylo moc  vedro, písek se tu dovede opravdu rozpálit. Jinak je počasí na ostrově vážně  ideální, nejnižší teplota, kterou jsme tu zažili byla 19°C v noci a nejvyšší asi 33°C, ale díky větříku, byla pocitově pořád příjemná.  Párkrát nám dokonce sprchlo, ale nikdy to netrvalo dlouho.

Úplně poslední věcí o které bych chtěla napsat je doprava po ostrově. Mají tu dva různé dopravce. Guaguas zajišťuje dopravu městskou a příměstkou v Las Palmas a Global pak  dopravdu meziměstskou. Obě společnosti nabízí karty, kterými platíte a pak vám poskytují slevy. My si koupili kartu na městskou dopravu, jednu jsme používali pro oba.  Cena běžné jízdenky v městské dopravě bez karty (jedno na kolik zastávek) je € 1.40, se slevovou kartou to je € 0,85. Poplatek za zakoupení karty byl určitě do dvou euro. Kartu si koupíte a pak na ní už jen dobíjíte peníze. 

Zajímavou variantou pro dopravu po městě jsou i taxíky. taxislužby tu mají regulované ceny. Využili jsme taxi při nočním příjezdu do města, když jsme měli najít byt, doporučil nám to místní pán. Určitě  se vyplatilo trochu si připlatit za pohodlí a cesta stála vážně tolik, kolik taxikář při nástupu řekl jako odhad.

A to je asi všechno, co jsem chtěla, dalo by se toho pochopitelně říct mnohem mnohem víc, ale asi by byla nuda číst ;). 

Koření

O tom jak udělat pořádek v koření jsem přemýšlela dlouho. Kořenky měly být pohledné, stabilní a mělo by jich být docela hodně.

zdroj:http://www.chrislovesjulia.com/2016/05/little-workhorses-around-our-home.html

Prohlédla jsem nabídku v obchodech (nic moc se mi nezamlouvalo) i nějaké obrázky pro inspiraci a nejvíc se mi zalíbilo tohle řešení, kdy k orientaci slouží víčka. 

Shánění vhodných skleniček dalo trochu zabrat, v domácích potřebách jsem neuspěla a záměr zorganizovat koření jsem trochu odložila. Pak se mi ale poštěstilo za výlohou prodejny levných potravin, kde nabízeli čtyři hranaté skleničky mátovo koriandrového chutney za deset korun. Koupila jsem tedy jedno balení na zkoušku, abych zkusila, jak půjdou použít jako polotovar a vyzkoušela kolik by se jich vešlo na určené místo. Obsah skleniček jsem vylila, opatrně sloupla samolepky a naskládala skleničky do myčky.

Skleničky rozměrově vyhovovaly, samolepky šly dolů beze zbytků a myčka z nich dostala i nejmenší zbytky mátovo octovo koriandrového odéru. Jejich hlavním plusem  byla hranatost a široká základna. Když jsem za pár dní kupovala další skleničky zelené hmoty s prošlou záruční lhůtou, prodavačka na mě koukala poněkud nevěřícně :).

Víčka skleniček byla černá, takže jsem se rozhodla, že na ně  nalepím kolečko tabulové samolepící folie , které popíšu bílou tužkou.  Už při výrobě ale došlo k rozmazávání, takže nakonec jsem se uchýlila k fixám, které se ukázaly jako trvanlivější.

S výsledkem jsem spokojená, někdy v budoucnu nás čeká rekonstrukce kuchyně a budu docela ráda, jestli se v ní najde místo na šuplík pro kořenky. Ale i kdyby ne a tohle řešení bylo nutné přehodnotit, nestálo tolik peněz ani času, abych pro něj musela smutnit. ;)