Šiju si kabát!

 Po nejrůznějších šatech a sukních jsem se odhodlala ušít si kabát. Abych se nebála koupila jsem na tenhle pokus docela pěknou levnou vlněnou látku, černou s bílým proužkem na které skoro nejsou vidět kočičí chlupy ;). 

Nicméně jak práce pokračuje, začínám si uvědomovat, že jsem možná nemusela zdlouhavě hledat co by se mi líbilo jen mezi levnými látkami a klidně mohla být odvážnější.  

Střih jsem vybrala z Burdy 11/2014, vypadal poměrně nekomplikovaně a jako projekt, který můžu zvládnou i v ruce, zatímco  mám rozbitý šicí stroj. 

Při překreslování se mi stala drobná nehoda, která by se dala shrnout takhle "papír je nepřítel!". Naštěstí je můj sluch už velmi citlivý na zvuk trhaného papíru a tak  ztráta nebyla nijak zásadní.

Překreslila jsem všechny díly na střihový papír, položila na látku, obkreslila je růžovou krejčovskou křídou a vystřihla. Snažila jsem se díly pokládat tak, aby proužky po sešití jakž tak navazovaly. Všechny díly jsem ještě  prokličkovala (docela dobrý návod) aby mi proužky na zrcadlově obrácených dílech seděly opravdu stejně.

Dalším krokem bylo vyztužení dílů a stabilizace záložek. Když už šiju v ruce, řekla jsem si, že bych mohla zkusit vystužit díly pikýrováním. Závěr je takový, že na menších dílech mě to docela bavilo a díky vzoru látky jsem se nemusela  bát, že by něco prosvítalo a prostehovat si linie proužků nebo  všechny značky ze střihu. Ideální doprovod k téhle práci byly Gilmore girls a hrnek grogu. U větších dílů jsem sáhla po nažehlovacícm vlizelínu. 

Podšívku jsem vybrala růžovou, kupovala jsem ji zároveň s látkou  a líbila se mi, protože k černobílé vlně tvořila docela hezký kontrast.  Vystříhala jsem si z podšívkoviny všechny díly podle návodu, ale už jsem nekličkovala, u jednobarevné látky mi připadalo jedno, jestli výsledek třeba o pár milimetrům ujede.

Když je všechno nastříhané zbývá střih už jen archivovat, dřív jsem je zakládala třeba do Burdy nebo nejbližší krabice, ale ve chvíli kdy jsem začala šít víc a složitěji, rozhodla jsem se udělat v tom binci systém. 
Teď mám šanon s kapsami na dokumenty. Každý střih má svoji vlastní folii a pak taky papír, který mi pomáhá v orientaci. Na něj nakreslím na co střih je, napíšu název (třeba číslo vogue, číslo burdy nebo jestli jde o vlastní vynález) a nalepím kousek látky ze které jsem šila. A pak na něj také píšu poznámky jak střih seděl, co jsem provedla za úpravy  nebo jestli má smysl se k tomu kterému kousku ještě někdy vracet. ;)

Nemá asi smysl tu podrobně dokumentovat celý návod, který je docela snadno dostupný, takže dál budu přidávat detaily, které mi přišly zajímavé.
Prvním z nich jsou kapsy ve švu. Jejich přední část je z podšívkoviny a zadní ze svrchní látky. 

Díky tomu ušitá kapsa skoro není vidět! Byla jsem připravená, že když se kapsy nepovedou, tak je zruším a zašiju, ale ony nakonec vážně vypadají skvěle. Oproti návodu jsem ještě přichytila okraj podšívky perličkovým stehem. Pohrávala jsem si i s myšlenkou, že tyhle stehy by nemusely být nenápadné a místo toho třeba šité jasně zelenou nití. Nakonec jsem ale vybrala nit stejné barvy.

kapsa ukrytá ve švu

odchlípnutá kapsa

detail přistehování podšívky

Takhle se mi povedlo sesadit proužky na raglánových rukávech a límci.

 A tohle je zatím výsledek ke kterému jsem se dopracovala. Mému milému se líbily proužky, podšívka  ale taky se zeptal, jestli všechny ty nitě tam zůstanou.. Nezůstanou:). Jen  jsem tenhle projekt zatím dál nedošila, takže na výsledek bez čouhajících nití a s podšívkou si budete muset počkat ;).