čtvrtek 30. března 2017

Smaragdové podruhé

Stihla jsem? Ano.  S odřenýma ušima a vlastně jsem ty šaty upravila tolik, že jsou to v podstatě úplně jiné šaty. Ale i  nezdary  a nervy patří k mému šití a výsledkem jsem celkem spokojená.

Omluvte, prosím, pomačkanost, fotila jsem po akci a byla líná žehlit (správná pomačkanost vynikne většinou až na fotkách a to bývá pozdě). 

První zádrhel nastal při shánení knoflíků, nenarazila jsem na žádné, které by se mi k šatům líbily a nakonec jsem je v časové tísni prostě vynechala a ramenní švy sešila. Nicméně slíbila jsem si, že se k těmhle šatům ještě v budoucnu vrátím, nebudu spěchat a naučím se přitom ty knoflíky radši potahovat Už mám aspoň vyzkoušené, jak sedí všechny záševky atd. :)
Ve chvíli, kdy jsem vynechala tenhle jediný ozdobný prvek, byl najednou vršek šatů jednoduchý až příliš, takže  jsem prohloubila výstřih vepředu i vzadu (i tak sahá až ke krku;)). A všechno to začistila šikmý proužkem, abych nemusela stříhat novou podsádku. 

Šikmý proužek jsem vyrobila ze stejné látky pomocí tohodle udělátka.

A aby byl nenápadný přichytila jsem ho k výstřihu stehy, které jsou z lícové strany vážně drobounké. 
Sukně byla střižena v době, kdy jsem trpěla pocitem beznaděje,  pár hodin před plesem (přesněji to byly asi 4 hodiny) půlkruhovou, oproti záměru udělat ji půlkruhovou skládanou.  Šaty v té chvíli už vlastně vypadaly tak jinak než jsem naplánovala, že už se mi na ně nechtělo plýtvat větším množstvím materiálu, než bylo nutné. :) 

Lem jsem založila na stroji, možná že časem bude chtít upravit, až se vyvěsí a pak to provedu neviditelně v ruce, ale na to nebyl bohužel čas. 
Hodinu a půl před plesem jsem měla došito, ale nebyla jsem úplně nadšená.  Nestihla jsem udělat spodničku a nebyla si jistá, jestli šaty nejsou málo honosné nebo cokoliv. Protože se jednalo o ples taneční školy, na který jsme sice byli pozváni, ale nikdy jí nenavštěvovali.  

Na místě jsem se  poměrně rychle rozveselila, kurzů tance končilo několik a  k vidění bylo bylo všechno možné od krásných dlouhých plesových rób, přes kratší šaty  až po kalhotové komplety. Zapadla jsem naprosto bez problémů, tančilo se mi dobře a šaty přežily bez újmy


 Teď už visí na ramínku, myslím, že mi slušely a protože jsou jednodušší než měly být, asi je občas vytáhnu i na běžné denní nošení

Navíc jsem víceméně úspěšně dokončila  projekt v šibeničním termínu aniž bych propadla depresi. A rozsáhlé změny v konceptu způsobily, že mi zbylo dost taftu na skládanou sukni!:)

středa 29. března 2017

Orson Scott Card: Zakletá


V okamžiku, kdy desetiletý Ivan narazí v hustém lese Karpat na tajemnou mýtinu, se jeho život navždy změní. Na vrcholu podstavce uprostřed mýtiny spatří ležet krásnou zakletou princeznu Katarinu, kterou hlídá tajemná nestvůra, jež ho zažene na útěk. Nyní je Ivan americký postgraduální student, který před sebou má slibnou budoucnost a je zasnoubený s ženou svých snů. Přesto stále nemůže zapomenout na ono setkání, i když se sám sebe snaží přesvědčit, že to byl pouze výplod dětské fantazie. Poté, co se vrací do rodné země, najde i tajemnou mýtinu.

Tentokrát však neuteče. Tentokrát probudí krásnou princeznu polibkem… a vstoupí do světa, který zmizel před tisícem let. Napínavý a vtipný příběh o střetu různých světů i kultur. Zakletá je originální román o lásce a osudu, jež překonají staletí… a o temné síle, která je pronásleduje celé věky.


Jak se z databáze knih zdá, bylo hodně lidí tímhle příběhem dost překvapeno, protože čekali něco jiného. Problém možná je, že jsme uvykli takovému přívalu romantických fantasy příběhů že náš překvapí, když pohádka o princezně taková není. Já sama zklamaná nejsem, s ohledem na autora jsem nečekala žádnou young adult romantiku.

Váňa je docela sympaťák, vědec a sportovec. Člověk, který je trochu rozpolcený mezi Ruskem a Amerikou, ateismem, židovstvím i křesťanstvím. V jeho současnosti je perspektivním mladým mužem na ženění a zdatným desetibojařem. Pak políbí princeznu, dostane se do její doby a v očích lidí z princeznina králoství je z něj rázem zhýčkané budižkničemu. A princezna mu to dává sežrat, protože je tak trochu semetrika z 9. století. Než příběh doputuje k šťastnému konci Ivanovi nervy si docela užijou.  

Postavy občas nejsou sympatické, nicméně s tím se u čtení dokážu většinou srovnat.  Reálie středověké ukrajinské vesnice jsou uvěřitelné. Vyskytuje se tu i humor je sice chvílemi trochu černý a suchý, ale je tam a smála jsem se docela často.
Obdivuju, jak si autor  poradil s ukrajinským a ruským folklorem a oceňuju že docela pěkně probruslil  cestováním časem i všemi těmi osudovými předurčeními.

Ano, příběh je překombinovaný, a možná by mu prospělo, kdyby byl o něco kratší, přesto mě kniha nenudila a klidně bych ji doporučila ke čtení někomu dalšímu. 
Vazba i grafika se mi líbila, i když  by mě zajímalo, co na obálce dělají ty téměř neviditelné listy marihuany. Kaštan přeci vypadá jinak, a než jsem začla číst dovádělo mě to myšlenkově úplně jinam.

A co je opravdu impozantní? Seznam literatury ze které autor čerpal v závěru knihy. 

úterý 21. března 2017

Smaragdové

Příští sobotu jdeme na ples a proto nezbývá nic jiného, než si rychle spíchnout  šaty;). 
Ve své syslírně jsem našla velký kus zeleného taftu, který jsem si koupila na šaty nebo sukni v nějaké akci. A taky střih Vogue 8789, podle kterého jsem ještě nešila.
Tenhle střih obsahuje dvě varianty retro šatů, zatím jsem se rozhodla pro B s lodičkovým výstřihema knoflíčky. Ty druhé s výstřihem si ušiju na léto a  budou pruhované (i když zatím netuším z čeho :).  Navštívila jsem ještě stránku   s recenzemi střihů,  abych zjistila jak vypadají výrobky lidí z masa a kostí v různých velikostech,  přečetla si jestli někdo nenarazil na nějaký zásadní problém při šití a inspirovala při případných vylepšeních a úpravách. 
 
Obvzlášť se mi zalíbilo tohle zpracování ze  sárí a myslím, že se jím v budoucnu inspiruji až se odhodlám střihnout do jednoho starého bavlněného, které už nenosím.
zdroj: https://sewing.patternreview.com/review/pattern/129799
Po brouzdání na internetech, jsem se vrátila k produktivní práci a překreslila střih na hedvábný papír. To je pro mě obvykle vztekací fází celého procesu a pro střihy od této firmy to platí obvzlášť. Jsou totiž tištěné na hodně jemný papír. 

Chápu, že to má nějaké ty výhody jako je váha obálky. A dají se  vystřihnout a použít rovnou tak jak je vytáhnete z obalu, ale  jestli střih plánujete časem  použít třeba na víc velikostí, nezbyde nic jiného, než překreslování. Sukni jsem naplánovala trochu jinak, měla by být radši skládaná než řasená a ušetřila si tak rozkládaní dvou archů (jupí!). 


Krom jemného papíru mají tyhle střihy ale i nějaké ty výhody Návody jsou opravdu názorné a mají hodně obrázků. Kromě toho mají zahrnuté švové přídavky (přijde mi to o něco šikovnější, než jejich přidávání).  A v neposlední řadě se mi  líbí, jejich značení obtížnosti šití ( very easy - easy - average - advanced), skoro všechno tak zní o něco jednodušeji než: "model vyžaduje pokročilé šicí dovednosti" ;).

Pro někoho může být nevýhoda, že návod je  jen v angličtině a francouzštině, ale já bych se toho asi nebála i když ani jedním z těhle jazyků nevládnete, to podstatné je docela dobře vidět na obrázcích. 

Jak mi jejich střihy sedí? Většinou je nemusím prodlužovat narozdíl od střihů z Burdy. ( A kdyby na to přišlo, tak  střihy od Vogue mají vážně pěkně naznačené linie na prodloužování i zkracování.) 
Na druhou stranu nechávají hodně velké přídavky na volnost, a rozhodně doporučuju nejprve si přeměřit papírový střih, než začnete cokoliv obkreslovat. Možná zjistíte, že můžete stříhat o velikost nebo dvě menší, než vychází podle tabulky. Nebo si místo měření najděte rozměry hotového oděvu na jejich webu.
U stříhání snad nejde  narazit na žádný zádrhel, dílů není moc a vypadají celkem srozumitelně. Snad jen dát si pozor na šikmý směr stříhání u poutek na konflíčky. Kdyby byl tenhle tunýlek střižený rovně nešel by obrátit Střižený šikmo  trochu pruží a obrácení není neproveditelné, i když to tak vypadá. Podobně to funguje u špagetových ramínek, a že jsem nějaká ta ramínka stihla zkazit, nebo sešívat jako ruličku, než mi někdo vysvětlil tenhle trik

Všechno už je nastříhané a čeká na sešití. O tom jak to dopadne a jestli to vůbec stihnu, napíšu v příštím článku.

čtvrtek 16. března 2017

John Ajvide Lindqvist: Jak zacházet s nemrtvými

zdroj: https://www.kosmas.cz/
Stockholm v polovině srpna 2002. Po dlouhé úmorné vlně veder trápí všechny obyvatele nesnesitelná bolest hlavy. Jako by město pokrývalo podivné elektrické pole. Nedají se zhasnout světla ani vypnout elektrické přístroje. Obyvatelé propadají panice. Něco visí ve vzduchu. Najednou vše rázem pomine.
Zdánlivě se nic nestalo, nebo že by přece jen...? Gustav Mahler, novinář v důchodu, ztratil po smrti milovaného vnuka chuť do života, nic ho netěší a nezajímá. Najednou mu zavolá starý známý z Danderydské nemocnice. Stalo se prý něco strašného – mrtví v nemocniční márnici náhle ožívají. Mahler to pokládá za hloupý žert, ale přesto se na místo vypraví...

Jak zacházet s nemrtvými je knížka, kterou jsem přečetla už podruhé, protože jsem byla zvědavá jak na mě bude působit po několikaletém odstupu. Poprvé jsem ji četla krátce po vydání a zároveň po smrti táty a zajímalo mě, nakolik okolnosti ovlivnili můj dojem. Moc ne, knížka je pořád stejně tak zajímavá a hořko smutná jako byla tehdy. 

Možná je matoucí, že říkám smutná a ne strašidelná, anotace přeci vypadá jako zombie horor, ale ve skutečnosti taková není, takže jestli hledáte něco akčního, rozhodně se jí obloukem vyhněte (nebudete zklamaní jako spousta uživatelů jedné české databáze;).

Tahle knížka je spíš než o lekačkách a zombiích o živých lidech, kteří zůstali. Najednou se k nim vrací jejich blízcí, kteří už nejsou stejní, takže shledání shledání nejsou nijak šťastná. A s mrtvými  se vrací i vzpomínky, naděje a viny. Je tu několik různých příběhů, jejichž spojovacícm prvkem je loučení. Najdete tu mladou rodinu, která náhle ztratila matku. Starou paní, která by byla radši aby manžel zůstal kde byl. I pomalu stárnoucího muže a jeho dceru, ke kterým se vrací vnouček a syn.

Knížka má krom rovin osobních, ještě jednu společenskou. Ta se zabývá tím, jak se s nemrtvými může vyrovnat moderní sociální stát jako je Švédsko. Kdy končí člověk a začíná tělo? A po druhém přečtení bych dodala, že místo nemrtvý bysme si mohli dosadit třeba slovo uprchlík.

Lindqvist ovšem nenapsal jen tuhle jednu zajímavou novelu, ale i obsáhlý horor Ať vejde ten pravý ve kterém se, narozdíl od Jak zacházet s nemrtvými, nešetří strašením ani hnusem (a to vážně hnusným;)). Ať vejde ten pravý je o upírech a rozhodně stojí za přečtení. Nebo se koukněte na film, je skvělý a atmosféru knížky vystihuje docela dobře a  je asi o něco stravitelněji pro žaludek.  

Jizerky

Tahle fotka není úplně aktuální ani jarní, je z loňského podzimu. Dávám jí sem jako příklad toho, že některé výtvory se musí nechat uležet a dojmy uzrát. 
Fotku jsem vyfotila někde u Josefova a dolu a původně se mi moc nelíbila a málem ji smazala, protože jsem si ji představovala trochu jinak. Pak se dojmy začaly postupně otáčet, a když jsem na ni narazila teď, po delší době, líbila se mi už moc. Asi ji nechám vytisknout v nějakém pořádném formátu a pověsím na zeď.:)

středa 15. března 2017

Z knihovničky - antikvariátní knížky o šití


V dnešním článku bych vám ráda představila něco ze své šicí knihovničky. Budou to knížky staršího data vydání, ale některé z nich stojí za pozornost i dnes. Navíc jsou většinou snadno dostupné v antikvariátech a stojí většinou pár korun ;). 

Oblékám se sama od A. Hanzlíkové, je první z nich, kterou jsem měla, podědila jsem ji a byla první knížkou o šití, která se mi dostala do ruky.  Má textovou část, která mě spíš než co jiného dost otravovala a věnuje se  módě a životnímu stylu (děvčete v 70.letech;)).
Pak má poměrně obsáhlou část věnující se úpravě a opravě oděvů, další  s nákresy většinou příliš  retro modelů a poslední část tvoří vzorečky na pletení. 
V době, kdy se mi knížka dostala do ruky, jsem si šila kostýmy na LARP  a u čehokoliv civilního měla pocit, že udělám chyby a pak to přeci nebudu moct nosit :), spíš než co jiného jsem potřebovala nějaké jednoduché střihy a dodat trochu odvahy. A ani jedno mi knížka neposkytla. I tak jsem si v ní ale listovala nákresy střihů a přemýšlela, jak bych se jim dostala na kloub a nepřišla jsem na to. V téhle knížce prostě schází nějaký návod na to, jak pracovat se střihy.   
Na druhou stranu, když jsem ji po dlouhé době otevřela při psaní tohoto článku, všimla jsem si, že je v ní model ze šátků podobný sukni, kterou jsem šila nedávno. Takže nějaké dojmy v podvědomí možná uvízly ;). 
O knize Šijeme doma od I.Kajzrové jsem psala už jednou v článku o základním střihu a bylo to rozhodně dobře investovaných deset korun.
Knížka se nevěnuje úplným základům šití, ale zato pečlivě a podrobně rozebírá tvorbu střihů a taky má rozsáhlou část s nákresy modelů, kde je nakresleno, jak se k tomu kterému  střihu došlo ze střihu základního. Oděvy, které tu najdete jsou taky retro, ale velká část z nich je nositelná i dnes. 
A jsou tu i kapitoly věnované dětem a mužům. 

Šijeme od E.Šándorové a kol. se věnuje docela podrobně základům šití. Najdete v ní podrobné rozdělení šicích nití, fotografie stehů, nákresy úprav střihů, druhy látek, slovník a mnoho dalších věcí v hodně podrobných a velkých obrázcích.



Trochu zmatečná je bohužel část o tvorbě vlastního střihu. Jsoutu sice použity mnohsem větší obrázky, než u předchozího titulu, ale je jich míň a postup nění tak podrobný. 
Část s nákresy střihů oděvů není nijak objevná ale kromě nákresů jsou tu i docela podrobné návody a tak se podle nich dají bez obtíží ušít různé sukně, jednoduché šaty nebo třeba zástěra. 
Když potřebuju zjistit, jak ušít třeba kapsu a nechce se mi googlit, sahám po této knížce. 

Učíme se šít od B. Krůtové a K. Cyrusové je hodně podrobnou knihou, hned v úvodu je napsáno, že byla používána i jako pomocná učebnice pro první dva ročníky oděvních průmyslovek.
Najdete tu podrobné popisy šicích pomůcek, kapitolu o žehlení, další o běžných poruchách šicích strojů..
Je tu taky kapitola o konstrukci střihů (kterou jsem zatím nezkoušela, takže nemůžu hodnotit). A velké množství střihových konstrukcí i postupů šití různých detailů jako jsou kapsy, knoflíkové dírky atd. 
Tahle knížka je skvělá a rozhodně ji doporučuji vaší pozornosti. 

Posledním titulem, který chci zmínit je Škola šití od V. Hrubé a K.Škamlové. Dostala jsem s khodou, prolistovala ji a zatím pořádně nepoužila. 
Poměrně podrobně se tu popisuje šití konkrétních halenek, kalhot, paleta a sukní, módních v roce 1989, ale pokud chcete šít něco jiného, už moc neporadí jak na to. 
Ne úplně praktický je malý formát a lepená vazba, která se při šití bude asi zavírat.  


Jestli vás některá z knížek zaujala a chtěli byste si ji pořídit, koukněte se třeba do bazaru na Databázi knih a určitě na ně můžete narazit i náhodou v antikvariátech nebo někde na půdě.