John Ajvide Lindqvist: Jak zacházet s nemrtvými

zdroj: https://www.kosmas.cz/

Stockholm v polovině srpna 2002. Po dlouhé úmorné vlně veder trápí všechny obyvatele nesnesitelná bolest hlavy. Jako by město pokrývalo podivné elektrické pole. Nedají se zhasnout světla ani vypnout elektrické přístroje. Obyvatelé propadají panice. Něco visí ve vzduchu. Najednou vše rázem pomine.
Zdánlivě se nic nestalo, nebo že by přece jen...? Gustav Mahler, novinář v důchodu, ztratil po smrti milovaného vnuka chuť do života, nic ho netěší a nezajímá. Najednou mu zavolá starý známý z Danderydské nemocnice. Stalo se prý něco strašného – mrtví v nemocniční márnici náhle ožívají. Mahler to pokládá za hloupý žert, ale přesto se na místo vypraví...

Jak zacházet s nemrtvými je knížka, kterou jsem přečetla už podruhé, protože jsem byla zvědavá jak na mě bude působit po několikaletém odstupu. Poprvé jsem ji četla krátce po vydání a zároveň po smrti táty a zajímalo mě, nakolik okolnosti ovlivnili můj dojem. Moc ne, knížka je pořád stejně tak zajímavá a hořko smutná jako byla tehdy. 

Možná je matoucí, že říkám smutná a ne strašidelná, anotace přeci vypadá jako zombie horor, ale ve skutečnosti taková není, takže jestli hledáte něco akčního, rozhodně se jí obloukem vyhněte (nebudete zklamaní jako spousta uživatelů jedné české databáze;).

Tahle knížka je spíš než o lekačkách a zombiích o živých lidech, kteří zůstali. Najednou se k nim vrací jejich blízcí, kteří už nejsou stejní, takže shledání shledání nejsou nijak šťastná. A s mrtvými  se vrací i vzpomínky, naděje a viny. Je tu několik různých příběhů, jejichž spojovacícm prvkem je loučení. Najdete tu mladou rodinu, která náhle ztratila matku. Starou paní, která by byla radši aby manžel zůstal kde byl. I pomalu stárnoucího muže a jeho dceru, ke kterým se vrací vnouček a syn.

Knížka má krom rovin osobních, ještě jednu společenskou. Ta se zabývá tím, jak se s nemrtvými může vyrovnat moderní sociální stát jako je Švédsko. Kdy končí člověk a začíná tělo? A po druhém přečtení bych dodala, že místo nemrtvý bysme si mohli dosadit třeba slovo uprchlík.

Lindqvist ovšem nenapsal jen tuhle jednu zajímavou novelu, ale i obsáhlý horor Ať vejde ten pravý ve kterém se, narozdíl od Jak zacházet s nemrtvými, nešetří strašením ani hnusem (a to vážně hnusným;)). Ať vejde ten pravý je o upírech a rozhodně stojí za přečtení. Nebo se koukněte na film, je skvělý a atmosféru knížky vystihuje docela dobře a  je asi o něco stravitelněji pro žaludek.